Úterý 6. 8. 2013
Úterý ráno, těsně před odjezdem. Obvyklá nálada – táta nervní (máme malý auto), máma nervózní (zase jdeme pozdě) a do toho bratr s dobrou radou pro každého. Snažím se do toho moc nemíchat a raději si užívám poslední chvíle se Zuzkou. Veškeré moje pokusy o chytrou radu jsou odpálkovány příkazem „Hrdličkuj!“ 🙂 V Ústí n/L doprovázím Zuzku na vlak. Rodinku jsme lehce zdrželi, neboť vlak si vezl z bohatého Německa bohaté zpoždění. Nám to ale nevadí a poslední půlhodinku trávíme čtením z deníčku s přikusováním buchet od babičky. Už na nás oba plně doléhá, že se znovu uvidíme až v půli října. Jeden by řekl, že je to za chvilku, ale schválně si to zkuste 🙁 Vlak se vynořuje zpoza skály a víme, že za chvíli to skončí. Příliš jsme si na sebe zvykli. Dveře se zavírají, poslední pusu. Vlak se zvolna rozjíždí. Běžím co stačím a pak na sebe už jen máváme, dokud je ještě aspoň trochu vidět. Z nádraží se vracím s chmurnou náladou…
Mám na ni celou megadlouhou cestu po dálnicích. Míříme na Hamburg, chceme tam někde spát. Cestou potkáváme kolonu a zjišťujeme, že směrovky U46 a podobně značí objížďky na nejbližší další exit. Docela praktická věc 🙂
Spíme v kempu pár kilometrů před Hamburgem. Tata vyšiluje kvůli ztraceným kolíkům od rodinného stanu (které jsme ztratili na dovolené ve Francii před deseti lety) a hádáme se, zda jsou všechny kolíky ke stanu opravdu potřeba. Cena cca 8€ na osobu včetně sprch. Jen je tu podezřelý klid – na něco takového člověk od nás není v kempu zvyklý.
Středa 7. 8. 2013
Další den a dalších mnoho kilometrů strávených autě, dnes dokonce i chvíli za volantem 🙂 Odhadl jsem, že nám to ráno bude trvat od budíčku po odjezd asi 2 hodiny a sekl jsem se jen o pár minut 🙂
V Hamburgu děláme na Vaškovu žádost první zastávku v nákupním centru. Chce si tu koupit boty, na Wygumův tip. To se ale chlapec přepočítal, neboť není levné jako levné. Čech si nekoupil boty, zato si dal kafe nebo zmrzlinu. Protože je ale Hamburg velké město, tak i se vším tím proplétáním uličkama zabírá tahle zastávka další 2 hodiny. Míříme na Dánsko, těsně před hranicemi ještě tankujeme.
Silniční předpisy v Dánsku se od těch našich příliš neliší, jen v připojovacím pruhu platí pravidlo zipu. Na to je potřeba fakt dávat pozor, protože Dánové jsou na to zvyklí a budou se do jízdního pruhu cpát hlava nehlava.
Navečer si ještě děláme zastávku v Aalborgu, starobylém přístavu na severu Jutského poloostrova. Je to pěkné městečko, procházka v centru zabere max. hodinu. Dorazily tam ale i moderní technologie – mají tam třeba placaté semafory nebo mořskou plovárnu.
V Hirsthals zkoušíme dva kempy. Poučení pro přejezd mezi dvěma místy: Vede-li cesta správným směrem (a vy chcete jet bez navigace), zkontrolujte si předem, že v cestě není moře. Anebo si předem potrénujte couvání 🙂
Dánové nemají narozdíl od Němců v ceně sprchy ani elektřinu, zato mají kryté kuchyňky a jídelny. Tata se začíná obávat pěších výletů, řešením by mohl být chemický záchod. Jenže kde v tuhle dobu chcete sehnat trakař na převoz? 🙂
Čtvrtek 8. 8. 2013
Probouzíme se do deštivého ráno o něco dříve než obvykle. Do 9 hodin musíme být připraveni k nalodění na trajekt. Vstáváme tedy v sedm i přes skládání stanu v dešti (a jeho sušení ve sprchách) zvládáme během hodiny a půl odjet.
Loď společnosti FjordLine je takový přerostlý katamaran a vejde se na ni opravdu nečekané množství aut. Máme sezení v Comfort class (free seating už byl vyprodaný 🙁 ) na nejvyšší palubě, takže máme pěkný výhled. Jen co jsme vyjeli z přístavu, kapitán to osolil a za chvíli už jsme svištěli 40 ambuláků směrem k norskému přístavu Kristiansand. Během plavby se v podpalubí jednomu autu uvolnily brzdy a nabouralo další dvě před sebou.
V Kristiansandu máme seznam úkolů: najít kancelář DNT (Den Norske Turistforeningen – norský turistický spolek), infocentrum a koupit automapu. Poloha DNT ani infocentra bohužel neodpovídá popisu v průvodci, je přece jen pět let starý. Jinak je Kristiansand pěkné živé město. Jen jsme pořád ještě v civilizaci, což se projevuje touhou ostatních členů výpravy po výdobytcích civilizace – zmrzlině a veřejných záchodcích. To se opakovalo v každém městě, kde jsme ten den stavěli, v Mandalu i Flekkefjordu. Obé jsou pěkná přístavní města, ale brzy začnete mít pocit, že jsou všechna města na jižním pobřeží stejná.
Jen co jsme opustili města a odbočili při cestě za bydlením z hlavní magistrály, ráz krajiny se změnil. Šířka silnice poloviční, všude kolem potůčky, hory, spousta jezer, stoupání, klesání, tunelů a usedlostí. Velkým překvapením je bývalá osada Helleren, celá pod skalním převisem. Nad ní vodopád s horskou stezkou a lávkou přímo nad hučící vodou. Vzhledem k pokročilé hodině si ale tuto krásu přírody prohlížíme jen z dálky 🙁
Spíme opět v kempu (200 NOK + placená sprcha), ale dalo se spát krásně i u vody. Například kdybychom pokračovali na Egersund, bylo u osady Åvendal moc pěkné jezero. V Norsku se totiž smí spát kdekoliv, pokud se na stejném místě nezdržíte více než dvě noci a dodržíte odstup 150m od nejbližší obydlené budovy.