„Trasa dlouhá 0,8 km, 300 metrů převýšení a 800 schodů. Nejrychlejší výběh nahoru: Torbjørn Ludvigsen 7:58 min. Normální výstup cca 20-30 minut. Krev, pot a slzy:-) Stolzekleiven, seznamte se!“
2. Stolzekleiven, Rundemanen a Fløyen (Neděle 13.12.)
Stolzekleiven celkem: 1x (Více o túře zde)
Rundemanen celkem: 5x
Fløyen celkem: 6x
A je tu další Goodbye fjelltur! Co jiného taky dělat v neděli a ke všemu v Norsku, než vyrazit na en sondagstur? Práce dnes musí jít stranou, udělám si delší, celodeňňosvětlový výlet. Jelikož jsem celý semestr byla líná jezdit MHD, severní část bergenských kopců nemám prozkoumanou, což je docela škoda, protože se to dá krásně spojit i s rozloučením s Rundemanenem a Fløyenem.
Kdo by s myslel, že krásné dřevěné přístavní domečky jsou jen Bryggen+pár uliček v okolí, mýlil by se. Takových čtvrtí je mnohem víc a jednou z nich je i Sandviken, kde je výchozí bod na Stolzekleiven. Ranní ticho, barevné domečky a šplouchání moře jsou uklidňující, ale čeká mě náročný výstup.
A to nejenom svým převýšením nebo počtem schodů, ale taky tím, že to všude zatraceně klouže. A škrábat se do kopce ledovatými uličkami k turistické trase není žádný med.
„Hm, tohle jako má být ten slavný kopec? To bude pohoda!“ říkám si při pohledu na docela pohodovou klikatou cestičku. Jak ošklivě jsem se mýlila! Po prvních dvou serpentinách začaly schody. A vůbec né lehké. Pěkně vysoké, křivé a pekelně klouzavé. Nádech a jdeme! Stehna pracujou jako o život, plíce taky. Nesmím se zastavovat, za mnou jde nějakej Nor a přece se nenechám dojít! Začíná sněžit.
(„Není žádná hora, kterou bychom mohli pokořit – jedině sami sebe-„)
Stoupání je opravdu výživné, ale nenchávám se zlomit. Po asi dvaceti minutách stojím nahoře a nevěřícně zírám na ten výhled! Zase trošku jiný pohled, než z dosud známých kopců. Sněžení pomalu ustává a ranní slunko prosvítá nadýchanými tmavými obláčky. No prostě paráda! Na vyhlídce trávím asi půl hodiny, dokud mi není zima. Good bye, Stolzekleiven!
Cestička na Rundemanen vede zasněženou planinou kolem spousty jezírek. Mám pocit, že jsem opravdu někde daleko od cilizace, v zapomenuté krajině. Co chvíli se zastavuju a vychutnávám si ten božský klid a zlatavé slunko.
Je tu úplné ticho. Žádný ruch města, žádná letadla, žádní lidi. Ani vítr nefouká. Co vám budu povídat, jsem v sedmém nebi.
Z Rundemanenu jsou krásné výhledy, opět se snažím zapamatovat si tenhle pohled. Zamrzlá krajina dýchá tajemnou vánoční atmosférou. Pak přichází velký mrak a v tu ránu vidím, že nic nevidím. No nic, je čas slézt pomalu dolů. Good bye, Rundemanen!
Cestou si říkám, jaké to mám štěstí, že zima do Bergenu přišla už v prosinci! Navíc, o takovém množství sněhu bych si mohla nechat zdát i v Třebíči či v Brně.
Svůj výlet zakončuju na Fløyenu. Dnes je třetí neděle adventní, a proto se na vršku sešly spousty lidí, aby společně rozsvítili třetí obří svíčku a zazpívali si koledy. Tak jsem se na chvíli připojila, protože ty norské koledy jsou opravdu krásné.
A pak jsem si dala horký nealko svařák a perníček, které rozdávali. A zakončila jsem to zmrzlinou, protože ten obchůdek se suvenýrama vyhlásil, že ji bude rozdávat zadarmo. Měli jste vidět tu tlačenici a bitku u chlaďáku. Češi proti tomu hadr:-) Goodbye, Fløyen!
Tak pěknou třetí neděli adventní
a GOODBYE STOLZEKLEIVEN, RUNDEMANEN A FLØYEN!
Další část zítra v 8:00 – Ulriken