Středa 4. 9. 2013
Sedím na přednášce a poslouchám povídání o IDS a IPS. Jedním uchem tam, druhým ven. Myšlenkama jsem na zastávce Bondelia v 18:35 u Seníka. Chachá, už se nemůžu dočkat! 🙂 Teď už je určitě na cestě na letiště, teď prošla kontrolou, teď sedá do letadla, už přistává… Nemůžu se těch myšlenek zbavit a přednášku vůbec nevnímám.
Hodinu po obědě to balím a jdu nachystat přivítání – malý koláč s lesními plody (paběrkovanými včera v okolí Østbyhøgdy) na přivítanou a plněné žampiony k večeři. Ještě že jsem šel dřív, stíhám to jen tak tak, abych byl na Bondelii včas. Celou cestu s kopce cítím takové zvláštní šimrání v břiše a kolemjdoucí si musí říkat, proč se ten kluk tak blbě uculuje.
Stojím na zastávce a vyhlížím autobus. Kontroluju hodinky pětkrát do minuty. Už by tady měl být. Ještě mobil – aha, budou mít deset minut zpoždění. Ta chvíle se zdá být nekonečná. A najednou, zničehonic, se v zatáčce vynořuje fialový autobus, zastavuje u mě a už Mamku vidím, jak mi usilovně mává z okna. Z posledního schůdku mi skáče rovnou do náruče a nechce pustit 🙂 Počkej chvilku, vyndáme batoh a pak se můžeme už jen bažit. A že se umíme bažit 🙂 Pět minut, deset minut, půl hodiny. Kdo ví? Čas se zastavil. Neuvěřitelné se stalo skutečným. Radost z nás obou přímo sálá, okolní vzduch se oteplil a kolemjedoucí řidiči nechápavě zírají.
Už se smráká, když vyrážíme na kolej. V lednici mám připravené překvapení, v troubě večeři. Po příchodu vybalujeme z batohu jídlo a najednou je ten batoh poloprázdný 🙂 Dostal jsem zásilku masa, víno a samé dobroty. Z kuchyně se začíná linout vůně pečených hub, chystáme na stůl talíře, skleničky, víno a všeliké dobrůtky. Pořád si nemůžu zvyknout, že už jsme zase spolu 🙂
Po večeři vytahuju překvapení – koláč na přivítanou. Na oplátku dostávám další překvapení – nakládané tvarůžky 🙂 Zase se máme jak prasátka v žitě, koláč mizí po řadách. Usínáme až někdy pozdě v noci po přečtení deníčků a vyprávění všech možných zážitků, které se za poslední měsíc udály.
Čtvrtek 5. 9. 2013
Plánovali jsme, že vyrazíme na výlet k jezeru Skumsjøen na borůvky. To bychom ale nesměli vyspávat do desíti a nesměl by nám ujet autobus 🙂 Jako náhradní variantu volíme prohlídku Gjøviku a výlet na Eiktunet a Fogdehyttu. Zítra se ještě nachodíme dost
Bereme to přes školu, musím zaplatit kolejné. „Sejmi brouka,“ nezapomínám zmínit při vstupu do budovy G. Ukazuju Zuzce město se vším všudy, je nadšená z toho, jak je zelené. U parníku si dáváme drobnou pauzu a na Henriettinu radu se jdeme podívat do obchůdku sester Grenových. Mají tam spoustu úžasných věcí, třeba lustr z kartáčů na nádobí nebo jehelníček ve tvaru smaragdové želvy. Taky hromady výtvarných potřeb, dobrot a drobnostím to všechno za lidové ceny (i pro českého zákazníka). Krámek je poskládaný tak, že ho musíte projít celý a tak se obsah košíku rozrostl z původních třech tužek na nákup za 150 NOKů. Zato máme olivy, sypaný čaj (ten je tam opravdu levný, 100g za 14,90 Kr.), sadu papírů a obálek, sadu jehel, … Aspoň už tu mám pořádné struhadlo 😉
No jo, ale když člověk nespěchá… najednou jsou čtyři odpoledne, to už asi Eiktunet nestihneme. Končíme tedy u koupaliště Fastland, cpeme se brunostem (tradiční hnědý norský sladký sýr), cácháme se ve vodě, hrajeme na flétnu a je nám skvěle.
Na koleji se Seník pouští do vaření a já do práce. Musím do zítra dopsat rešerši, abychom mohli vyjet na výlet. Jde mi to opravdu pomalu, psaní v angličtině rozhodně není má silná stránka. S první částí mi po gramatické stránce výrazně pomohla Jitka (díky! 🙂 ), druhou část už podle jejích rad zvládám sám. Až mám skoro pocit, že česky by to nešlo o moc rychleji. Nu což, kus té rešerše budu snad aspoň moct použít do diplomky – každá ušetřená stránka dobrá 🙂
Na výlet se můžete těšit v dalším příspěvku, prozatím se můžete aspoň podívat na fotogalerii 🙂