Venku se rozprostírá plachta s nakresleným labyrintem. Tuhle aktivitu připravuje Anne, naše studentská kaplanka. Dávám si oběd a jdu se tam podívat. Má to prý sloužit pro meditativní procházku. Tak proč to nezkusit?
Dělám první krůčky. Nejistě, snažím se myšlenkami odstřihnout od okolního světa. Představuji si cestu labyrintem jako běh života se spoustou zákrutů a životních rozhodnutí. Nejen těch drobných, každodenních, ale i těch velkých. Těch, které budou ovlivňovat měsíce, roky, možná desetiletí života. Je to těžké překročit ten pomyslný most. A ještě těžší je neohlížet se potom zpět. V drobných věcech bych se měl rozhodovat rychleji a volby už později nelitovat.
Po východu ven si o tom povídám s Anne. Vůbec ji neznám, ona mě taky ne, a možná právě proto to jde tak snadno. Cítím, že mě poslouchá a že ji zajímá, co říkám. I když i to může být jen zdání, my Češi holt máme tuhle podezřívavost v nátuře. Dostáváme se i na téma lidské a národní mentality a její ovlivnění prožitou historií. Je až s podivem, jak jsou z našeho pohledu Norové naivně důvěřiví, ale zdá se, že jim to tu funguje. Léta tu žili v celkem uzavřené společnosti a jako národ jsou asi semknutější než my. To se projevuje i na Anne, má dost malé povědomí o dění ve zbytku světa. To je něco mimo, něco mimo její svět, k čemu se staví neutrálně. Vnímá svět svým měřítkem, ale nejde to. Ještě si s ní určitě někdy popovídám, zajímal by mě její názor na norskou společnost.
Přichází další návštěvníci – Adrian ze Španělska, Ali z Francie, Jang z Číny i pár Norů. Někteří kráčí pomalu, jiní labyrintem jen prolétnou bez hlubšího zamyšlení. Je s nimi celkem příjemně – slunečné páteční odpoledne…
Milý Kuldo,
dneska jsem chtěl jít brzy spát, protože mě přepadla únava už po zprávách v TV, ale Zuzka mi prozradila adresu tvého blogu a já se do něho tak začet, že jdu spát až těsně před půlnocí.
Je to psané švihem, čtivé, přiměřeně dlouhé, osobní, ale ne intimní, prostě fajn. No a protože jsem byl v Norsku už dvakrát na dovolenkovém putování, tak si rád porovnám svoje zkušenosti s tvými a rád si oživím tu atmosféru poznávání Norska. Máš pravdu v tom hlavním: pokud do Norska, tak za přírodou. Ta je naprosto úchvatná.
Martine,
jsem rád, že se ti čtení líbí. Mám teď o něco méně času, takže se příspěvky asi budou zkracovat a budou nárazovější. Dostal jsem v sobotu od jednoho původem českého doktoranda brouka do hlavy o norské mentalitě a jejich vztahu k cizincům. Zatím jsem v kontaktu jen s pár Nory, uvidíme, jaký si z nich udělám obrázek.
Do přírody se snažím dostávat co nejvíc, navíc ji mám tady za humny. Cestování je bohužel limitované rozpočtem, doprava je tu neskutečně drahá (tak 5x dražší než u nás).