Gjende a Bessvatnet

Vyčkat si na pěkné počasí se vyplácí. Důkazem toho může být náš dvoudenní výlet okolo zeleného jezera Gjende a na hřeben Besseggen, který vede mezi Gjende a druhým jezerem Bessvatnet. Tož se pěkně usaďte a nechte se unášet krásami hor a jezer.

Čtvrtek 3.9.

Při ranním pohledu na oblohu nám moc do smíchu není, ale komu jo, když zase prší a nad jezerem se válí mlha. Z vršku určitě bude vidět velký kulový. Na mezijezerní hranu Besseggen se ale podívat musíme! Ještěže existuje víc variant a dneska můžeme jít cestičkou kopírující jezero. Můžeme jít navíc docela nalehko, stany posíláme lodí za 50 NOK, což nás vyjde o hodně levněji, než kdybychom spali v chatě Memurubu nacházející se v půli jezera. A když si můžeme ušetřit pár kil na zádech… no nekupte to:-)

Voda dokáže vyčarovat vždy zvláštní atmosféru. Když je pod mrakem a nad hladinou se povaluje hustá mlha, přichází jakýsi pocit melancholie a taková ta pravá severská nálada.

Vysvitne-li naopak sluníčko, hladina rozzáří celé své okolí a nechá sluneční paprsky proklouznout mezi horské štíty, odrážet se od podzimních lístků břízek a vyčarovat úsměvy na tvářích lidí. Byla-li čtvrteční atmosféra melancholická, věřte, že druhý den se karta obrátila.

Cestička se vine břízkami, po kamenech, chvílemi se mění v potůček vymílající drobné kamínky. Máme spoustu času, a tak nám nic nebrání se každou chvíli zastavovat a kochat se výhledy na jezero Gjende.

Zelenkavé morénové jezero je dlouhé 18 km a široké maximálně 1,25 km a pod vysokými zasněženými štíty Jotunheimenu vyniká jako blyštící se drahokam. Do jezera přináší několik řek a potůčků spoustu vody, která pak vytéká v podobě řeky Sjoa. (Pozn. Mimochodem oblíbené to řeky pro rafting a jiné vodní radovánky)

Kolem druhé hodiny přicházíme k turistické chatě Memurubu. Dáváme si oběd a pozorujeme norské nebo švédské teenagery (tenåringer), kteří jsou zde nejspíš na nějaké škole v přírodě nebo sportovním pobytu. Někteří jsou fakt outsideři. Se sluchátkami v uších, dlouhými mastnými vlasy, křivýma zubama a přihlouplým výrazem ve tváři se odnikud nikam potácí individuum mužského nebo ženského pohlaví. Aha, je to kluk! Nebudeme se mu radši moc smát, každý jsme přece nějaký. Ale pohledy kolemjdoucích upoutává, o tom žádná. Dáme si radši vafli s marmeládou a se smetanou a vydáme se najít si místo na stan.

„Jééé, duha!“ Beru foťák a běžím jak splašená blíž k jezeru, abych ulovila nějaké pěkné fotky a připadám si jak magor. Hlavně, že mám duhu. Obloha se vyjasňuje a jelikož je ještě brzo, Martin, Hřéba a já se vydáváme na přilehlý kopeček, abychom se trochu podívali, co je kolem nás.

Čerstvě poprášené vrcholky hor odkrývají svoji tvář a jezero nám odráží první sluneční paprsky. Před námi i pod námi se otevírá nekonečná nádhera!

 Pátek 4.9.

Hádejte, jak je venku? Pokud jste odpověděli, že sluničko, máte pravdu. Obloha slibuje pěkné výhledy, a tak neváháme a co nejrychleji ráno balíme. Stany zase posíláme lodí a vyrážíme vstříc stoupání nad jezero.

S každým krokem se odkrývají nové výhledy. S každým krokem stoupá naše nadšení. S napětím očekáváme, kdy se před námi objeví temně modré jezero Bessvatnet.

A je to tady, z fotek známý horský hřeben vedoucí mezi jezery Gjende a Bessvatnet je na dohled! Slézáme dolů k jezeru a kocháme se tou rozdílností obou jezer. Zelená a modrá se krásně doplňují a výškový rozdíl 400m tomu dodává tu pravou dramatičnost. Není nad to dát si zasloužený oběd na tomto krásném místě.

„Cesta“ pokračuje přes ostrý hřbet na hřeben, který je čerstvě pocukrovaný prvním letošním sněhem. Za námi se sice stahují mraky, ale to nám nebrání vychutnat si tu sněhovou nádheru s jezery a vrcholky Jotunheimenu v pozadí.

Co vám budem povídat, výlet se více než vydařil. Přálo nám počasí, nepotkávali jsme ani moc lidí a celý den jsme zakončili teplou sprchou v Gjendesheimu a obrovskou kytičkovou vaflí s brunostem, marmeládou a zakysanou smetanou. (Pozn. pro ty, co o něm ještě neslyšeli: „brunost“ je tradiční norský hnědý sýr – karamelizovaný a tudíž trochu nasládlý.) 

Celá fotogalerie