Úterý 1.9.
Prvního září jdou děti do školy. Vzpomeňme si na ně a uctěme je malým flákacím dnem. Dopoledne se tedy flákáme na našem malebném tábořišti. Za dopoledne se dá stihnout spoustu věcí. Třeby podstoupit zkoušku otužilosti a umýt se od hlavy až k patě v ledovcové řece a nezapomenout na umytí hlavy šamponem a těla mýdlem. Brrr.
Odpoledne jsme si nechali na prohlídku městečka Lom, hlavně tedy jeho sloupového kostela (Stavkirke) a Fjellmuséet (muzeum hor).
Lom a sloupový kostel
Lom je městečko v podhůří Jotunheimenu, nejvyššího norského pohoří. Nachází se na březích řeky Otty na staré obchodní stezce, po které v minulosti proudily ryby i obiloviny. Hlavní atrakcí v Lomu je však starodávný sloupový kostel pocházející z 12. století. Ten vyniká střechou osázenou drobnými valounky vytvářejícími typické dračí ornamenty.
Sloupový kostel v Lomu je jedním z cca 30 sloupových kostelů, které se v Norsku dochovaly s původních více než 1500 a je ukázkou typické norské architury. Tyto dřevěné kostely se vyznačují hlavně sloupovou konstrukcí, navenek ale i bohatou výzdobou s vikingskými prvky – hlavy draků, hadi, různé příšery, úponky vinné révy atd.
Fjellmuseet
Fjellmuseet je zajímavým náhledem do historie lidského působení v horách. Týmy norských výzkumníků rok co rok procházejí hory poblíž odtávajících ledovců a hledají pozůstatky lidské činnosti. Led je totiž výborný konzervant. v muzeu tak můžete najít části původního ošacení, 1300 let staré lyže, různé části zvířecích koster nebo části nástrojů. Druhá část muzea pak představuje geologickou stavbu Jotunheimenu a jeho faunu a flóru. Zajímavý byl i příběh sobů, jejich života i lovu. Rozhodně to stálo za to.
Večer jsme se přesunuli do Jotunheimenu – k chatě Spiterstulen, abychom mohli na další dny vyrazit na přechod tohoto krásného pohoří. Jo a abych nezapomněla, viděli jsme soby! Celé stádo!
Středa 2.9. – Uplakaný Jotunheimen
Ráno je hnusně. Extrémně hnusně. Představte si silný déšť, ještě silnější vítr a k tomu takovou tu vlezlou zimu. Zkrátka ideální počasí vyrazit na výlet. Po ranním váhání, zda vyrazit na třídenní přechod nebo ne, sbíráme odvahu, balíme věci do batohů a razíme vstříc lepším zítřkům. Vašek se rozhodl s námi nejít, aspon že převeze auto a udělá si raději odpočinkový výlet někde více v teple.
Lezeme do kopce a poryvy větru nás bičují kapkami vody. Z kapuce stéká voda a po bundě se valí voda. Studený vítr vyhazuje bránící se tělo z rovnováhy a využívá k tomu i obtížnost terénu. Bojujeme. Zdolání tříset výškových metrů na asi dvou kilometrech zas tak velký problém nebyl, ovšem sotva jsme vylezli nahoru na plošinu, opřel se do nás vítr ještě s větší grácií. Mně od rána nebylo úplně dobře, i když jsem to připisovala spíš takové té ranní neprobuzenosti. Teď už jsem byla ale dokonale probuzená. Na tohle fakt nemám! Představa jít dalších asi 15 km v tomhle počasí mi přišla jako hazard se zdravím, už tak jsem cítila zpocená záda vychlazená ve větru.
Ač jsem to klukům nechtěla kazit, musela jsem nakonec přiznat, že to nezvládnu a museli jsme se otočit a vrátit se. Martin napsal bráchovi, zda by se pro nás nevrátil. Dole v prostorné kadiboudě shazujeme mokré věci, žvýkáme sušené maso a čekáme, až se vynoří tmavěmodrá Astra.
Království za teplé auto. Království za vyhřátou DNT chatu Gjendesheim, do které jsme se nakonec uchýlili. Království za vafli s brunostem, marmeládou a smetanou.
Když jsem to celé přelouskala, tak mám z toho dojem, že jste velcí hazardéři. S tím se ani Vašek nepochlubil, že to bylo tak drsné. Doufám, že teď si vybíráte trasy na výlety v hezkém počasí?
On to až takový „hazard“, jak ty říkáš, není. Spíš je to nepříjemné, ale dá se to snést, když víš, že na konci dne čeká vyhřátá chata. My jsme původně chtěli spát ve stanu, ale asi bychom chatou nepohrdli.
Jenomže představa dalších 3-4 hodin v dešti, ač už bez stoupání, není právě přívětivá. A vzhledem k tomu, že nám pršelo celý týden předtím, tak už si Zuzčino tělíčko řeklo dost. Šli jsme s ní dolů a znovu už se nám drápat do kopce nechtělo.
Teď si vybíráme trasy na výlety v takovém počasí, jaké zrovna je. Tím, že jsou jen na víkend a víme, že se vždycky vrátíme do tepla, si to můžeme dovolit. Akorát teď o víkendu jsme byli na jednom pěkném výletě se stanem 😉