Bær-tur

Úterý 20. 8. 2013

Úterky mám v rozvrhu volno. To znamená, že budu zkoušet vyrážet na celý den na výlet, ať už s učením, nebo bez. Teď ještě žádné učení nemám 🙂 Ani mně, ani Christin ještě nezačala škola, plán byl jasný. Nedaleko od Gjøviku má místní spolek DNT samoobslužnou chatičku, to se musí prozkoumat! Na mapě k ní není značená žádná cesta, ale je to jen taková mapa-nemapa sebraná v infocentru.

Ráno jsem ještě musel vyřídit povolení k pobytu, takže jsme dali sraz u fízlárny. Celé hlášení i papírování zabralo dohromady asi 10 minut – žádná přebujelá byrokracie jako u nás 🙂 Teď můžu v Norsku zůstat, jak dlouho se mi zlíbí (dokud mi nedojdou peníze).

Míříme změsta vzhůru, u koupaliště odbočujeme na pěšinku pod lyžařským vlekem. Chceme se podívat na vyhlídku na město. Vrcholek kopce město dost zanedbává, je tam takový nepořádek, jaký jsem v Norsku ještě neviděl. Ale výhled je odtamtud pěkný. Kdesi v hloubi pod námi spočívá podzemní stadion Fjellhallen vybudovaný u příležitosti ZOH ’94 v Lillehammeru.

Christin je hrozně mrňavá (chudák holka nejí maso, tak nemá z čeho růst) a mám občas problém ji z té hloubky slyšet. Moc toho nenamluví a často odpovídá prostým „Yes“. Je na ní hodně znát německý přízvuk, to se hodně projevuje u slov, obsahujících S, které čte jako Z (např. also [ólzo] ). V krátké chvíli se ale rozmlouváme a protože ani jeden neumíme anglicky nijak oslnivě, baví se nám spolu celkem dobře 🙂 Vyprávím jí o návštěvě Osla, ona mně zase o Bergenu.

Zkouším trochu koukat po houbách, ale nic kloudného nevidím. Buď jsou to prašivky, nebo jsou celé sežrané. Chvíli na to se ale objevuje kompenzace – záplavy malin (bringebær), borůvek (blåbær) a brusinek (tranebær), semtam i divoký rybíz (solbær). Zvláště maliny a borůvky jsou opravdu obří kousky a jsou jich mračna, brusinky by potřebovaly ještě chvilku dozrát. Začínám sbírat plody do krabičky od sýra, nemám nafukovací žaludek 🙂 Aspoň bude co dělat večer – upeču buchtu 🙂

Při cestě k chatě narážíme na skupinu důchodců. Koukám, co drží v ruce – a ona je to orienťácká mapa! 🙂 Vyrazili na výlet a směřují nás správným směrem. Jako bonus jsem se dozvěděl, že mapa je k dostání zdarma v místních supermarketech a že v okolí Gjøviku je rozmístěných 50 kontrol, takže je možné trochu potrénovat 🙂 Borec z Gjø-vardu mi zatím neodepsal, tak můžu běhat aspoň sám.

Snad míříme správně. Na žádné mapě ani infotabuli není o Fogdehyttě ani zmínka. Už už to vypadá slibně… Ne, to není ono. Ale je to táboříště – připravené dříví, gril, stan lavvo, spací patro, překážky, lavičky, … Takových tábořišť je v okolí norských měst celkem dost,  stačí si donést něco k jídlu a můžete hodovat. Jen důležité upozornění – od 15/5 do 15/9 se v norských lesích nesmí rozdělávat otevřený oheň! Pro označená tábořiště ale platí výjimka, takže tady by to klidně šlo 😉 V lavvu jsou lavičky a kamna – místo jako stvořené pro večerní seance.

Asi jdeme špatně. K těmhle drátům jsme vůbec neměli dojít. jen pro jistotu zkoušíme ještě kousek popojít, a ono hele – už je vidět šipka se známým logem DNT. Chatka je opravdu malinká, skromná a zamčená. Naštěstí standardním chatovým klíčem DNT 🙂 Uvnitř vcelku nic nepotřebujeme, nahlížíme čistě ze zvědavosti. Jsou tam dvě palandy, kamna, stůl, hrnec, konvice. Zařízení prosté a jednoduché. Na stolku leží návštěvní kniha, v šuplíku nalézám mariášky. Zapisuju do knihy první český zápis, Christin zatím fotí a fotí a fotí. Před chatou jsou i lavičky – ideální místo na oběd. Chleba, sýr, tempeh, salát. A jak jsem si pošmákl 😉

Univerzální klíč si mohou za vratnou zálohu 100 NOKů vypůjčit členové DNT v kterékoli jejich kanceláři nebo kterékoli chatě s personálem. Členství není drahé, já jako mladistvý do 26 let jsem za něj zaplatil 300 NOKů. To mi umožňuje využívat slevy pro spaní na chatách a zvláště tam jsou opravdu výrazné – za 1 noc zpravidla ušetříte kolem 200 NOKů (např. 300 nečlen / 200 člen / 100 mladistvý člen – chata Kjeldebu; nebo 175 (ne)člen / mladistvý člen zdarma – chata Mæhlumsetra).

Máme se k odchodu, jen uklidit po obědě, zamčít chatu… Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé? Na skříni leží LOGIK, hra mého dětství 🙂 (takové ty barevné čudlíky, které jeden nakombinuje a druhý se je snaží uhodnout). Čas odchodu se rázem prodlužuje o hodinu a půl.

Cestou na kolej je rozhodnuto. Nazveme tento výlet berry-trip (bær-tur). Krabička s se zaplnila. Prý že existuje i jakási multibær, což má být kombinací jahody a maliny. Před pečením ještě budu muset koupit cukr a prášek do pečiva. Norsky ještě neumím ani dobrý den, tak jsem zvědav, co koupím.

Při pečení se jazyková bariéra projevila naplno. Místo prdopeče jsem koupil instantní droždí 😀 Nu což, upeče se to tak i tak, akorát to bude takové ploché. Zatímco je buchta v troubě, pouštíme si pro lepší porozumění norštině film, který jsem si půjčil v knihovně – Povídky z kuchyně (Salmer fra kjøkkenet). Jako film to rozhodně doporučuju, ale chcete-li se naučit norštinu, půjčte si jiný film. V tomhle se v první půlce skoro vůbec nemluví 😀

Byl to dlouhý, ale pěkný den. Doufám, že se nám podobně vyvede i víkendový výlet. A Zuzi, nežárli 🙂 Je to sice lepší než chodit sám, ale moc se to od toho neliší.

Fotogalerie