…pojedeme do Vossu, nedáme si do nosu.
Čtvrtek 27.8.
Cestování autem je vyčerpávající již od začátku. Zvláště, když jste vstávali v šest, abyste ještě před odjezdem stihli přednášku ve škole. Máte-li trochu štěstí a skvělého řidiče s telepatickými schopnostmi, vyzvedne vás skoro před školou, aniž byste se na tom nějak domlouvali.
Cestování autem je únavné. To proto, že kvůli spánkovému deficitu nemůžete koukat z okýnka, ale musíte zkrátka každou chvíli usnout. A pak jste probuzeni a vytaženi na prohlídku kostela ve Vossu, který je zavřený. Argh, chrrr, chrrrr.
Cestování autem způsobuje přesezení. Proto musíte na zajímavých místech vyskočit ven a protáhnout ztuhlé kosti. Třeba v soutěsce Bordalsgjelet. Nebo na každém pěkném místě s výhledem.
Cestování autem nezaručuje suché věci. Zvláště, když stěrače jedou na plný plyn a kapky deště bubnují na střechu auta rychleji než bergenský Sydnes Bataljon buekorps (pozn. tradiční bubenické umění). A taky když chcete vyfotit vodopád Tvindefossen a voda je úplně všude tak, že objektiv neudržíte suchý déle jak půl sekundy. O mokrém oblečení radši nemluvit. Zlaté, tedy černé, regnbukse.
Cestování autem umožňuje procvičit úměrnosti. Čím více kilometrů=tím více poznaných míst za méně času věnovaného každému z nich.
Cestování autem je zábava. Pravou nefalšovanou radost můžete projevit při tvorbě kamenné cestičky přes potok, abyste si nenamočili boty.
Nebo při přeskakování kry, koulování nebo vymýšlení strategií, jak se na kře bez úhony povozit.
Cestování autem je svým způsobem krásné. Ale zítra už raději pěšky do hor.
Jé Voss… jé Bordalsgjelet… je Tvindefossen – skoro to vypadá, že jste kopírovali naše letní cyklostopy… (pneumatika jako pneumatika, že…) … Pozdravovali jste v chatičce č. 5, kde se první noc nedalo spát kvůli burácení vodopádu, ale druhou noc už to vůbec nevadilo? Moc se těším na vaše další povídání.