„A já bych se ráda podívala na ten Geirangerfjord.“ Když jsme řešili změnu plánu kvůli zavřenému tunelu do Flåmu, hrozilo, že Geiranger vynecháme. Nu, aspoň v něčem se plán nezmění a uvidíme pravý nefalšovaný norský fjord. Pár jsme jich sice už viděli, ale Geirangerfjord je zkrátka symbol fjordů.
Sobota 29.8.
Začínám zjišťovat, jak se asi cítí německý důchodce, který si zaplatí drahý výlet po krásách severu. Nastoupit do vozu, sedět hodinku na zadku, pak na chvíli vystoupit, pokochat se, dát si sváču, nakoupit pohledy a suvenýry a zase si sednout na zadek. Rozdíl je jen v tom, že německým turistům tento způsob cestování narozdíl od nás nejspíš vyhovuje. Pokud chceme ovšem poznat Norsko, nic jiného, než strávit několik hodin na cestách nám nezbývá. Alespoň jsou po cestě pěkné výhledy.
Krátký tamazpátkový výšlap k vyhlídce na vodopády Sedm sester
Vodopády Sedm sester jsou úchvatnou podívanou pro všechny milovníky přírodních divů. Z vysokých skalních stěn tu padá sedm ramen přímo do uzoučkého Geirangerfjordu. Zazobaní turisté k nim jezdí lodí, ostatní chodí pěšky na vyhlídku nad Fjordem.
Když jsme se dosytosti nabažili stoupání a spatřili jsme ramena vodopádů, užasli jsme. Nikoliv však nad samotnými vodopády, které pravda byly krásné, ale nad chatičkou, která opuštěně stála na malém plácku asi ve dvou třetinách vodopádu. „Jak to tam asi postavili? A kudy tam lezou?“ vrtalo nám hlavou a diskuze se dostávala do teorií od pravděpodobných k těm futuristickým.
Při cestě zpátky zase začalo pršet. Auto se pomalu proměnilo v sušárnu a hnojník, místa na sušení věcí výrazně ubylo. Sedadla, opěrátka, držadla u okýnek, dokonce i volant…
Nocoviště u řeky a měsíc jako Brno
Přesun přes hory byl dlouhý, tma pomalu na krku. Naštěstí se nám podařilo objevil kouzelné nocoviště u řeky, kde širé lesy a měsíc dávají dobrou noc. A naštěstí přestalo pršet. Měsíc zářil tak intenzivně, že to dokonce na chvíli vypadalo, že je den. Až na tu černobílou škálu barev. (Pozn. foceno o půl 12. v noci)
Jedna myšlenka na “Geirangerfjord”