Barevná krajina ticha – část druhá

 

I když jsem vystoupila trošičku jinde, než jsem zamýšlela, není to na překážku. Už teď mám před sebou nádherné scenérie. Kráčím kolem řeky po druhém břehu, kde se ve strmém svahu vine jen malá strastiplná pěšinka. 

IMG_2630.JPG

Prodírám se vysokou mokrou trávou a kapičky pomalu stékají po holých lýtkách. Jednu výhodu ale pěšinka přesto má, je obsypaná borůvkami. obrovskými sladkými borůvkami. Po pár prvních kilometrech stojím u nádherného jezera v barevném údolí plném alpinské vegetace a vodopádů. Teď už mě čeká jen stoupání.

IMG_2669.JPG

Je to pro mě jedno z nejnáročnějších stoupání, co jsme tady v Norsku zatím absolvovali. Svah je téměř kolmý a rozpadlé suťovisko porostlé tenkou vrstvou mechu a trávy se za chvíli mění v pořádné, ještě nezvětralé, kammené moře. Velké ostré kameny a lezecké pasáže ale paradoxně nejsou tou největší výzvou. Tou je, jako vždy, hledání červených téček. Rozložení kamenů se nejspíš s každou zimou trochu mění, a tak není vůbec jednoduché jít správnou pěšinkou. (Lezu tam do toho sedýlka nahoře uprostřed fotky. Na mapce je to nejprudší stoupání mezi vrcholi Såta a Fuglafjellet)

IMG_2677.JPG

Uf, jsem nahoře! V sedle si hoví solidní vrstva sněholedu a přede mnou se otevírá nový obzor. A taky tu pěkně profukuje. Z letní úpravy oblečení je potřeba znovu učinit podzimní, obléct si bundu a na zpocené vlasy nasadit čepici. Koukám se kolem a nemůžu se vynadívat. Na každé straně hřebenu se otevírají zcela jiné obzory. Přede mnou je již hlavní masiv severní části Bergsdalenu:

IMG_2701.JPG

A za mnou jezero a jižní Kvamskogen…

IMG_2691.JPG

Jsem tu široko daleko sama. Vítr si sviští mezi kameny a sluneční paprsky se odrážejí v ledovém splazu končícím v jezeru pode mnou. Cesta pokračuje právě k němu. Sotva kousek slezu, zjišťuju, že cesta vede kdesi hluboko pod ledem. Jsem ve splazovém údolí, kde na straně, kde stojím se zvedá prudká skalní stěna a na druhé straně tomu není jinak. Je tu takové zvláštní ohlušující ticho. Nekonečná tajuplnost světa v plné své kráse. Krajina, pro kterou jsem jen bezvýznamným mravencem kráčícím po jejím povrchu. Mravencem, který má panický strach z ledových kopců. Ledových kopců, ze kterých není v případě uklouznutí úniku…

… pokračování 1. 11.

Jedna myšlenka na “Barevná krajina ticha – část druhá”

Napsat komentář