Cukr kouše, vařit knihu, lovit dortík. Někdo by možná mohl namítnout, že to jsou nesmysly. Ale vzpomeňme si na pohádku o Honzíkovi, jak se učil latinsky (sudkulatý, rystupije, tujekáva, tenturyje)
Němčináři mi dají za pravdu, že složená slova jim občas parádně zavařila mozek. Zejména svou délkou. V norštině se taky skládá, avšak slova nejsou tak vražedně dlouhá. Zato vás můžou pořádně zmást svým významem, pokud je nedejbože napíšete zvlášť.
Je libo umýt si počítač či jiné zařízení?
Norové mají jistě nějakou dobré kokebøker (kuchařky) s recepty na to, „hvordan å koke bøker“ (jak uvařit knihy, infinitiv)
Chtěli jste se najíst čínskými hůlkami a na lísteček jste partnerovi napsali „Spise pinner“? Dobrou chuť…
A na závěr, kdo by si nechtěl z moře vylovit nějaký pěkný koláč nebo dortík, že?
