Původně jsme chtěli jít na kopec na druhé straně údolí. Ale jsme líní. Strašně líní. A dlouho vyspáváme. A čeká nás pak ještě 8 kiláků zpátky k autu. A vůbec.
Neděle 22.11.
Výlet na druhou stranu údolí se smrsknul na ozdravnou vycházku kolem jezírka, výstup na takovou náhorní pláň, blbosti ve sněhu a obdivování zimní přírody.
Zima totiž umí vykouzlit úžasnou podívanou. Zamrzké ledové potůčky se hrnou údolím, vlnky na jezeře zase vytváří překrásnou zmrzlou krajku a lišejníky potutelně vykukují zpod závěje.
Ha, konečně jsem přišla na to, co mi ten sníh připomíná! Je to kokos! Konzistence úplně jako kdybyste si nabrali hrst kokosu a jen tak ji rozsypali kolem sebe. Tak to je.
Nahoře na planině máme úžasnou vyhlídku na Jotunheimen a chvíli se dohadujeme, který že je to ten Galdhøpiggen. Budeme se muset podívat na nějaké větší mapy. Můžeme si tak alespoň spravit chuť zjišťováním jmen kopečků v Rondane. Tady mapu máme. A docela přesnou. No nic, jdeme zpátky do chaty. Cestou dolů sbíháme srázy a skáčeme držíce se za ruce do závějí. Zn. Pravá nefalšovaná dětská radost.
Tož pobalíme, najíme se, uklidíme chatičku a vyrazíme vstříc autu, snad ještě nezamrzlému. A počasí k autu zase provokuje. To nemůže být jednou hnusně? Aby to člověku nebylo líto, že musí pryč? Zapadající slunko, krásný zlatavý sníh… no o tom už ani nemá cenu psát, už vás to musí nudit. Tak se aspoň koukněte na fotky.
Po celou cestu jsme přemýšleli, jak ty dva mrazivé dny přežilo auto. A zda vůbec odjedeme. A taky abychom ještě za světla stihli sundat řetězy, protože za tmy je to dost pruda. Nicméně i tak si občas dovolím zdržovat a fotím. „Zuzi, už pojď.“
„Ahoj Julku, tak co, nezmrznul jsi?“ Vypadá to, že nezmrznul. A co na to auto? Vrm, vrm, vrrrrrm! Startujeme! Hurá!
O poznání větší legrace byla o pár kilometrů dál se sundáváním řetězů. Já sedím za volantem a Martin mi ukazuje, o kolik mám cuknout, aby se kola vhodně natočila a mohl řetězy sundat. Čekám v autě, Martin je chvíli schován za kolem a tu koukám, že se prudce zvednul a hází si do oka sníh. Nechápavě koukám a honem zjišťuju, co se děje. „Stříknul mi rozmrazovač do oka…“ Ve spoji lanka totiž zůstala voda. A zmrzla. No, hlavně, že je oko v pořádku. Po chvíli propracovaných strategií nakonec led vyšťoucháváme šroubovákem a můžeme vyrazit domů.
Koukám, že budeš mít dost problém vybrat těch 50 fotek na vánoční předváděčku ….. 🙂
Mno, bude to výzva:-D
A taky úplně slintám nad fotkama s těmi stopami od běžek ….
Tak si neposlintej klávesnici, blbě se to čistí:-)