Každá road trip jednou skončí. I ta naše je nyní u konce. V nohách zůstaly našlapané kilometry, v srdcích vzpomínky na každičký den našeho putování. Výhledy, nekonečné dálky norské divočiny, vnitřní boj sám se sebou, radosti, únava…
Vyčkat si na pěkné počasí se vyplácí. Důkazem toho může být náš dvoudenní výlet okolo zeleného jezera Gjende a na hřeben Besseggen, který vede mezi Gjende a druhým jezerem Bessvatnet. Tož se pěkně usaďte a nechte se unášet krásami hor a jezer.
Úterý 1.9.
Prvního září jdou děti do školy. Vzpomeňme si na ně a uctěme je malým flákacím dnem. Dopoledne se tedy flákáme na našem malebném tábořišti. Za dopoledne se dá stihnout spoustu věcí. Třeby podstoupit zkoušku otužilosti a umýt se od hlavy až k patě v ledovcové řece a nezapomenout na umytí hlavy šamponem a těla mýdlem. Brrr.
Odpoledne jsme si nechali na prohlídku městečka Lom, hlavně tedy jeho sloupového kostela (Stavkirke) a Fjellmuséet (muzeum hor).
Plány jsou pro to, aby se neustále měnily a člověk neměl žádnou jistotu, že zažije to, co zažít chtěl a naopak aby zažil neočekáváné. Cestou po trase již jednou změněného původního plánu jsme úplně náhodou, při hledání místa na spaní, narazili na pohoří Reinheimen. A tak se nám okolní příroda líbila, že jsme se rozhodli udělat další změnu, tedy zůstat tu a udělat si dvoudenní výlet. Reinheimen je v překladu „Domov sobů“, třeba nějakého zahlédneme.
„A já bych se ráda podívala na ten Geirangerfjord.“ Když jsme řešili změnu plánu kvůli zavřenému tunelu do Flåmu, hrozilo, že Geiranger vynecháme. Nu, aspoň v něčem se plán nezmění a uvidíme pravý nefalšovaný norský fjord. Pár jsme jich sice už viděli, ale Geirangerfjord je zkrátka symbol fjordů.
Jostedalsbreen je největší ledovec v pevninské Evropě a pokrývá cca 487 km2. To čučíte, co? Já taky. Když se podíváte na mapu Norska a koukáte se na ledovce, všechny vypadají tak nějak obrovsky. Jakmile však vaše oči spočinou na Jostedalsbreenu, stačí z vás vylézt jen krátké „ach“ nebo „och“. Král všech ledovců – Jostedalsbreen. Seznamte se!
…pojedeme do Vossu, nedáme si do nosu.
Čtvrtek 27.8.
Cestování autem je vyčerpávající již od začátku. Zvláště, když jste vstávali v šest, abyste ještě před odjezdem stihli přednášku ve škole. Máte-li trochu štěstí a skvělého řidiče s telepatickými schopnostmi, vyzvedne vás skoro před školou, aniž byste se na tom nějak domlouvali.
Pokračování textu Prší, prší, jen se leje, kam Astřičko pojedeme?
Už zítra najdete na našem blogu první část našich zápisků z okružní cesty po Norsku. Abyste měli lepší přehled, kudy jsme jeli, zde je malá mapka a úvodní článek s popisem cesty.
Zdá se vám, že jste dlouho neslyšeli nic o horách?
Dlouho jste se nepokochali výhledy na blankytně modrá jezera?
Chyběla vám drsná severská příroda? Jo?
Zdá se vám to správně, protože jsme poslední skoro dva týdny byli na okružní cestě po krásách Norska. A než se prokoušem všema těma fotkama, uděláme nějaké smysluplné galerie a napíšeme pár zápisků, tu máte první vlaštovku. To abyste neřekli, že na vás kašlu.
Tož, kochejte se a těšte se na Geirangerfjord, Stølsheimen, Reinheimen, jotunheimen, jezero Gjende, ledovec Jostedalsbreen, Lom, Lillehamer, Hardangerviddu, Huldreheimen a tak.
Ano, já vím, na dnešek máte slíbený poslední článek ze seriálu „Too expensive?“. Bude si na něj muset bohužel chvíli počkat…
