Listopad 2015 – Zápisník Poseda a Seníka

Fire (exclamation mark) Fire (exclamation mark)

Na norských kolejích, aby byl člověk ve střehu ve dne v noci. Neustále totiž probíhá anonymní soutěž o nejrychlejší požární evakuaci. A jak to vypadá?

Nejprve se spustí takové tiché, nenapádné bzučení, které trvá asi deset sekund. Ti bystřejší a trénovanější již vědí, co bude následovat. Těm ostatním to prozradím: spustí se dost nepříjemný požární poplach. Túúúú – túúúúú – túúúúúú. Proniká ušima do těch nejtajnějších zákoutí těla a nezbývá nic jiného, než na sebe v panice naházet všechno teplé oblečení, co je po ruce, čapnout peněženku a mobil a utíkat dolů.

Alarm se může rozeznít v kteroukoliv hodinu, třeba i ve tři ráno. A že byl alarm včera? Nevadí, může být i dnes. Tak buďte připraveni:-)

Zkoušky, cestování a jiná zviřátka

Jojo, vím, že ty zápisy docela flákám, ale slibuju, že svou dávku útržků ze severu dostanete co nevidět. Zkouškové je holt potvora a když se do toho jeden rozhodne ještě trajdat po horách… Nicméně v neděli odevzdávám poslední zkouškový esej, takže už v pondělí si můžete otevřít nové čtení k ranní kávě.

Na co se můžete těšit:

1) „Né, nebude pršet.“ Aneb jak dostat rodiče do Bergenu.

2) Fotogalerie z cesty do Gjøviku, tedy skoro přes celé Norsko (ve východozápadní dimenzi)

3) První letošní sníh. Huldreheimen dva roky poté.

4) Přituhuje. Výživný zimní výlet do Rondane.

Howg.

Ranní trable se sněhem a ledem

Sníh v pondělí: „To máme krásné pondělí, že bych spadnul?“
Teplota v úterý: „Toho sněhu včera napadlo nějak moc, asi ho trochu zredukuju.“
Sníh ve středu: „No co, led taky dobrej.“
Teplata odpovídá. „Ještě je ho málo, přidám pár zakolísání.“

A tak stojím dnes ráno u auta, chtíc odložit si věci do kufru a odjet. Zámek kufru zamrznul. No tak je hodím na sedačku. Dveře rovněž nejdou otevřít. Po značném úsilí (co nejde silou, to jde ještě větší silou) povolují dveře u spolujezdce, a z vnitřku už se mi daří zbylé dveře otevřít. Rozmrazovač zámků uvolňuje stěrače a po čtvrthodině úporného rozbíjení ledu na skle konečně vyrážím na ledovou skluzavku do práce 🙂

Ani driftovat nejde. Ruční brzda zamrzla taky.

Barevná krajina ticha – část třetí

Koukám, že jsem zapomněla dopsat třetí část mého putování po Bergsdalenu. Tak to napravuju a můžete si opět počíst. Pro připomenutí předchozích částí: První část a druhá část.

…

Tak a konec kochání a přemítání nad nesmrtelností chrousta, začíná mi být zima. Promptně na sebe hážu čepici a bundu a vyrážím vstříc dalšímu osudu. Ten čeká hned po pár metrech…

Pokračování textu Barevná krajina ticha – část třetí

Kdo neprší s námi prší proti nám

Do Bergenu konečně dorazil podzim. Né, že by předtím nebyl, ale byl na místní poměry až podezřele slunečný a krásně barevný. Teď se vše vrátilo do normálu a máme tady pravý bergenský listopadový nečas. Jo, a taky zkouškový.

Aby z téhle kombinace člověku nehráblo, je potřeba jít každý den alespoň na chvíli ven. Zkusím vám trochu přiblížit současnou situaci, abyste si i vy mohli vybrat tu nejlepší dobu na krátkou procházku či proběhnutí.

a) Ráno – Leje jako z konve a fouká studený vítr

b) Před obědem – Leje jako z konve a fouká studený vítr

c) Odpoledne – Leje jako z konve a fouká studený vítr

d) Večer – Leje jako z konve a fouká studený vítr

e) V noci – Leje jako z konve a fouká studený vítr

Tak co, už víte, kdy se vydáte na svůj mokrý maraton?:-)

Bergeňan a móda

Při cestách do školy mám spoustu času pozorovat lidi. A co se týče módy, velmi častý je styl Homo outdoorus. Ale ne jako u nás, ošoupaná bunda a džíny. Bergeňan na cestu do práce i do školy nahodí sportovní elasťáky s reflexním proužkem, botasky a k tomu si vezme kabát. A do batohu značky Fjällräven si nezapomene přibalit svoji regnjakke. Hlavně se cítit pohodlně a v teple, že jo:-)