Losi jsou pěkná zvířátka a rádi matou své okolí falešnými stopami či úhybnými manévry. Zvláště, když se zase po měsíci a týdnu odloučení opět setkají daleko na severu. Jó, když se potkaj dva losi, tak se radost násosí. Abychom vás trochu zasvětili do kontextu, středa byla v duchu dlouhého cestování a nekonečných čekaček mezi vlaky, autobusem, letadlem a zase autobusem. S čtyřiadvacetikilovým miláčkem na zádech a pětikilovým drobečkem na břiše ale bylo pěkně veselo.
Vejde se…nevejde se?
Norsko je drahá země, to už všichni víte. A že se stýská po domácích dobrotách? Při dlouhodobém pobytu na severu se smutku po vínečku, hermelínu nebo makových buchtách zkrátka nevyhnete. Nic však není nemožné, všechny české lahůdky si dopřát můžete, jen to chce mít své stálé dealery, nebo opravdu velké zásoby. Bohužel, i ty největší zásoby jednou dojdou… a tak nezbývá než počkat na další návštěvu.
Pondělí 14. 10. Batoh je prázdný. Spacák, karimatku, turistické hůlky i další momentálně nepotřebné věci zůstaly v Gjøviku. Slibuji tedy Martinovi, že dovezu co nejvíc věcí, které jsou v Norsku buďto drahé nebo nesehnatelné. Jáhly, polentu, tempeh, vínečko, tvaroh nebo mák. Hromádka „ke sbalení“ postupně rostla, v neděli se na ni přidaly ještě dobroty od Martinovy babičky a mámy. Krabice s lineckými kytičkami, domácí marmelády, likér… a k tomu moje dárky ze Španělska – olivy, vínečko a sušená šunčička jamón.
Batoh už není prázdný, nýbrž poloprázdný. Zato ale pořádně těžký. Jak ho teď dám k čertu na záda? Hm, ještě mám malý batůžek, do kterého dám notebook, pití a sváču na cestu. Challenge accepted.
Konečně shledání
A je tady středa. Cestovní horečka začíná. Už ráno vyjíždím z Třebíče a těším se. Vlak ladně uhání podzimní krajinou, koukám z okna a nechávám se unést představami o dalším shledání. Ten měsíc už byl zase dlouhý. Elán mě brzo přechází a jako každá dlouhá cesta, i tahle začíná být brzo únavná. Otravné přesuny a dlouhá čekání.
Sranda to začíná být na letišti u brátěv Slovákov. „A tak, pro jistotu si ten batoh zvážím. Co kdyby náhodou…“ Limit dvacet kilo je trochu svazující a tuším, že můj těžký společník se do tabulek nevejde. Dvacet čtyři a půl. Skládali jste někdy doma 3D puzzle? Já asi jednou jedinkrát a trénink teď chybí. Hermelín, kilo rozinek, tvaroh a pár drobností cpu do batůžku a velký posílám na pás. Uf, vešla jsem se a teď hurá k osobnímu odbavení. Bezpečnostní pokyny znám skoro nazpaměť, ale i tak jsem si tentokrát dala vlastňáka. Tvarohy se prý počítají mezi gely a tekutiny, a tak se se mnou do Norska nepodívají. Asi se budu mračit. Radši to v letadle zaspím.
A už je čtvrtek, 0:35 a opět vystupuju z fialového autobusu na zastávce Bondelia, ovšem bylo to těsné, málem jsem ji totiž přejela. Sice řidič při nástupu slíbil, že zastaví, ale znáte to, pozdní noční hodina udělá občas své. Naštěstí na nás Martin mával. Konečně shledání!
P.S. Děkujeme Martinově babičce za linecké kytičky a křížaly a mámě za likér, domácí marmelády i další dobroty
Ahoj mládeži,
je vidět že losí manévry zvládáte dokonale 🙂
Nedočkavě vyhlížíme příspěvek od Kuldy a místo toho změna – píše Zuzka. Je vidět, že se krásně doplňujete. Jen mě udivuje, že je víkend a vy jste u počítače místo někde po výletech. Nevím jak na dalekém severu, ale tady bylo krásné počasí.
Mějte se tam krásně a pilně piště (příspěvky, bakalářku, projekty, diplomku …)
No jo, já mám dneska do půlnoci dedlajnu projektu, tak se od toho odvíjí 🙁 Ale aspoň krátkou procházku na nakrmení oveček jsme si dneska udělali 🙂
Tady je taky krásně, ale chladno. Dneska už byla všude námraza a podle mapy v okolí (rozuměj všude kromě okruhu 10 kilometrů od Gjøviku) nasněžilo. Jak to tu vypadá se můžeš podívat ve fotogalerii, je aktualizovaná 🙂
Musím se připojit s komentářem. Zuzko, žurnalistka se v Tobě nezapře a bylo by opravdu dobré vydat vaše zápisky v knižní podobě. Skoro už oba patříte mezi zkušené cestovatele. Jen tak dál !!!!!!!! Kromě učení a psaní bakalářky máte určitě typy na další výlety. Mějte se hezky a čekáme na další příspěvky.