Ve čtvrtek mi začala škola.
Tedy, alespoň přípravný týden se slavnostním uvítáním studentů, typicky norským obědem a informačními schůzkami ohledně studia, kulturního programu a sportovních aktivit. Překvapilo mě, jak jsou všichni oficíři milí a vtipní a jak ochotně řeší všechny problémy a požadavky. Krom toho byli všichni organizátoři prvních dnů připravení, dodržovali časový harmonogram a všem všechno fungovalo. Jo, holt máme se stále ještě co učit. Ale psát o škole se mi moc nechce, a tak vám radši sdělím pár dojmů z mých toulek Bergenem.
Jen tak se ztratit mezi barevnými domečky
Čím dál tím raději chodím po městech nebo památkách sama. A zvláště s fotákem na krku. Neřeším, kam přesně jdu a v kolik kde mám být, nikdo mi nenadává, že zdržuju ani že jdu moc rychle. Když se mi někde líbí, zastavím a fotím. A když se mi líbí neznámá ulička, jdu ji vyzkoušet bez ohledu na to, kam mě dovede. Takové momenty jsou pro mě osvobozující a můžu svobodně dýchat. Užívat si každou minutu nezávislého toulání.
Když člověk nejde po turisticky nejprofláklejších trasách, zjistí, že je město ještě krásnější, než v průvodcích a navíc se vyhne největším davům. Uličky jako Grønnevollen, Grønnesmauet nebo Badstustredet skrývají mnohá kouzla a malebná zákoutí. I když prší a mám jenom mikinu, radostně mi buší srdce z těch nových objevů a cítím neutuchající touhu jít dál. Jít dál a úplně náhodou najít centrum DNT (Den Norske Turistforening – obdoba Klubu českých turistů), skautský obchůdek nebo úžasný zapadlý kostelík na mininádvoříčku.
Bryggen – hlavní turistické lákadlo
Podobně jako Kodaň má i Bergen své klenoty v podobě barevných domečků. Bryggen, nejstarší bergenskou čtvrť, tvoří souběžné řady asi 58 dřevěných domečků s krásnými průčelími, za nimiž se skrývá několik rekonstruovaných dřevěných uliček. Toto uskupení podél východního břehu přístavu Vågen kdysi bývalo centrem severského obchodu. Nyní je na seznamu UNESCO. Tolik k popisu, jak se věci mají.
A teď k mému šmejdění. Prolezla jsem uličky Bryggen skrz naskrz, občas si sedla na dřevěnou „dlažbu“ a nasávala vůni dřeva, občas jsem se zastavila v nějakém krámku se suvenýry a obdivovala norské pletené svetry a vousaté skřítky. Nebo jen tak fotila, co se mi zalíbilo a stálo za hřích. A pak jsem se prošla dál kolem přístavu a zase zpátky. Zastavila se v Fisketorget, abych si udělala chutě na lososy, krevety, kraby a jiné mořské příšerky.
A mezitím jsem milionkrát zmokla. A vůbec mi to nevadilo, asi si na ten déšť i zvyknu. I když, kdo ví za jak dlouho mi to začne lézt na nervy.
Celá fotogalerie: