Pohádku O dvanácti měsíčkách zná každý. Ale že ti čiperní dědulové opravdu existují, to jsem opravdu netušila! Maruška si mohla natrhat jahody v půlce prosince, tak proč to nezkusit taky. Mně se ovšem zastesklo ne po jahodách, ale po borůvkách, protože Taťka o nich už od srpna básní. Prý jich tady je spoustu…
Krásné podzimní počasí je přímo stvořeno k sezení u počítače a psaní prací do školy. Není totiž nic lepšího, než pozorovat sluneční paprsky zpoza monitoru, jak postupně ozařují barevné stromy za oknem. Jenomže, když je dedlajna v neděli o půlnoci, nezbývá nic jiného než zůstat u klávesnice. Stoprocentní sezení je ale dost vražedné a bez pořádné procházky by se mohl zavařit nejen počítač, ale i mozek. Tak hurá ven!
Je příjemný mrazivý vzduch a na trávě se drží jinovatka, sluneční paprsky už totiž na mnoho míst vůbec nemůžou. Hele, spousta listí! Rozbíhám se, a nabírám do rukou hromadu zlatavých lístků. Když se vyhodí do vzduchu, krásně poletují. A dá se z nich udělat i drak. A když ne drak, tak alespoň šála nebo koruna.
V lese je pak nádherně. Prosluněné bažinky, zeleňoučký mech a úžasné ticho. A nejenom. Okolí Gjøviku skýtá nejedno tajemství, stačí vylézt kousek na kopec. Jéé, borůvky! Jé a tady další! Kolikátého že je? Osmnáctého října? Les se modrá, kam jen oko dohlédne a já nestačím zírat. Neváháme a ládujeme se lahodnými kuličkami. Jsou krásně zmrzlé a uvnitř každé borůvky zakřupají krystalky ledu a pak…mmm, jak se rozplývají na jazyku! Nevěřím vlastním očím ani chutím, cpu se borůvkama! V půlce října! To je pohádka…
U jedné borůvkové výpravy nezůstává, další naleziště jsme objevili i na krátkém nedělním výletě. A jelikož jsme si žádné borůvky do zásoby nenasbírali a chuť na ovocné knedlíky byla stále silná, ve středu byl cíl procházky jasný. Martin šel běhat a já jsem vyrazila s litrovou flaškou do lesa. Sbírání už nebylo jednoduché, přemrzlé borůvky se nechtěly za žádnou cenu nechat sebrat vcelku a bránily se rozmáčknutím a vypuštěním fialové šťávy. Díky konzistenci plodů, začal brzy ve flašce vznikat stoprocentní džus. Kromě vyzrálé borůvkové marmelády se na keřících vyjímaly i prvotřídní brusinky, takže asi za hodinku byl lesní mix na světě. Knedlíky budou! Mňam!
