A jak se těšíte domů? A kdy teda přijedete? Povezete domů ta křesílka? Jeďte opatrně. Kdy vám odplouvá ta loď? A jak dlouho pluje? Těšíte se teda domů? Nebude vám Norsko chybět? Jak hodnotíte svůj pobyt?
Pět měsíců v cizině. Nové zkušenosti, pár kreditů do školy k dobru, spoustu nových míst a lidí, pracovních zkušeností…za tím se nedá jen tak udělat tlustá čára jako by se nechumelilo. Moment, nepršelo. Tak to ale nakonec trochu muselo být, protože jinak bychom neodjeli. Tak pojďme na ten závěrečný doják.
1. Prostě jsem sbalila, uklidila a pokoj zůstal prázdný a smutný. A pak jsem v neděli definitivně zabouchla dveře. Smiřte se s tím.
2. Jasněže mi hlavou šrotovaly vzpomínky. S horama už jsem se rozloučila, vybrečela se do polštáře jak želva a v sobotu učinila poslední procházku po městě. Počítač mám plnej fotek, na blogu je spousta mých žvástů a sem tam nějaký povzbudivý komentář. Ano, bude mi to tu chybět. Tečka.
3. Znáte tetris? A hráli jste ho někdy ve 3D? My ano. Závěr? Auto opravdu není nafukovací a má své limity. I když, pár mezírek by se ještě našlo:-)
Dvě modrá křesílka (viz tento příspěvek) + tři velké přepravky + dva kufry + dvě krosny + malá přepravka + dva malé batůžky + kytara + taška s jídlem + barel s vodou + bedna s nářadím + řetězy + startovací kabely + spacák + vánoční dárky + hromada šatních ramínek + barel s kapalinou do ostřikovače + spousta drobností + Zuzka + Martin
„Aha, to se to tam nevejde. Vidíš, já to říkal.“ Vyndat, rozmontovat, otočit, dát to tam znova. Vyndat, znova otočit, odmontovat další část. Tady to něčím vycpeme… a takto zhruba dvě a půl hodiny.
4. Ten pocit, když vám pod nohama uhýbají schody. Ten pocit, když se pod nohama houpe zem. Ten pocit, když jste na lodi a jsou šesti – sedmimetrové vlny. Se zeleným obličejem se usíná jedna báseň.
(Z Bergenu jsme jeli trajektem až do Dánska. Osmnáct hodin na lodi, ale zato s luxusní kajutou (i s koupelnou a záchodem) a za směšnou cenu. Díky studentské slevě, kterou jsem dostla ve studentském balíčku na začátku semestru jsme za dvě osoby+auto zaplatili krásných 600 NOK. )
5. Cesta autem přes Dánsko a Německo je dlouhá a kilometry ubývají pomalu. Proto je potřeba si to něčím zpříjemnit. Třeba snídaní na pláži, na které chutná i čínská polívka. Buržoázní návštěvou v Aarhusu nebo obědovečeří v IKEA v Hamburku.
6. Jsme v Čechách! Ano, tento fakt nás trefil přímo do nosu. Ústecká pánev nás totiž hned po přejetí hranic přivítala pekelnou smogovou ránou. Na takovej vzduch nejsou naše norskou přírodou zhýčkané nosánky zvyklé! Silniční pravidla jsou najednou divná. Silnice drncá. Na benzínkách nerozumí, když jim již automaticky řeknete „Hei.“ nebo „Takk.“ A tak. Frfňáme ale jako správní Češi.
7. Jsme doma! Home sweet home, před Vánocemi doslova. Co k tomu dodat.