Když jsme se sem chystali, předpověď hlásila nejhorší možné počasí – déšť se sněhem. Ony že né, že to bude dobrý, ať nesýčkuju. Teď, po návratu, už je jisté, že předpověď nekecala. Déšť a bouřka, kterou jsme potkali, dokonce dostala jméno: Hilde.
Dnešní ráno mě zastihlo na nádraží v Lillehammeru, čekajíc na noční autobus. Holky mě překecaly, takže nakonec na západní pobřeží Sunnmøre mířím s nima. Naší první zastávkou bude město Ålesund, se dvěma přestupy jsme tam před desátou ranní.
Jeli jsme se společností Nettbuss, dálkové autobusy na linkách NX mají opravdu pohodlné. Místa na nohy je dost i pro mě, nad každým sedadlem najdete polštář. Nejlevnější jízdenky se dají sehnat na jejich stránkách (norsky), platit lze ovšem pouze norskou kartou. Každé přátelství se tedy hodí 🙂 Někdy je cena stejná, jako když si lístek koupíte u řidiče, ale vzhledem k absenci ceníku to lze jen těžko předpovědět.
… je tady pokračování výletu do Rondane. Jste zvědaví? Čtěte!
Pátek 1. listopadu
Ještě chviličku… však si můžeme trochu přispat, dnešní trasa nebude nikterak dlouhá ani náročná. Vstáváme tedy až kolem sedmé. Christin trochu zdržujeme, neb je ranní ptáče a než jsme se vyhrabali z pelíšku, už byla sbalená. Ale co už, upozorňovali jsme jí na to.
Ranní obloha vypadá slibně, po probuzení sice ještě lehce posněhávalo, ale teď, když se vydáváme na další cestu, to vypadá, že se vyjasní. A taky že jo! Krajina dýchá téměř vánoční atmosférou, pláně jsou pokryty bílým prašanem, který se třpytí v právě vykukujícím sluníčku. A hle, mraky jsou pryč úplně! No to je nádhera! Ještěže nemusíme nikam spěchat, a tak na každém kroku zastavujeme a kocháme se. Zmrzlé stromky, nekonečné pláně, zasněžené vrcholky hor a vyhřívání se pod zimními paprsky.
Dnes vyrážíme na zlatý hřeb Zuzčiny návštěvy – do národního parku Rondane, nejstaršího norského NP. V průvodci se o něm můžete dočíst, že „je tento nádherný kus země jednou z nejpopulárnějších turistických oblastí,“ naštěstí pro nás pouze v létě. Část parku „se nachází ve vysokohorské zóně alpinského charakteru,“ což v Norsku není úplně obvyklé, protože většina hor je zde ledovcového původu. „Skály (a nejen ty, pozn. autora) jsou porostlé převážně lišejníky a jen v nižších oblastech charakteristickou břízou a rašeliništní vegetací.“ A navíc tam žijou sobi a losi, bohužel pro nás hlavně v létě.
Sotva nám uschly pohorky z úterního mokrého a krátkého výletu, už jsme byli jako na trní, kam zase vyrazíme. A protože Vám tady nemusíme vyžvanit úplně všechno, brusinkový výlet ze čtvrtka na pátek si necháme pro sebe (ovšem na fotky se podívat můžete). Pátek byl sice pracovní, ale víkend zase lákal k nějakému výletu. Tož, kam vyrazíme? „Docela ráda bych se podívala do Osla, jaká by to byla návštěva Norska, kdyby člověk nenavštívil i hlavní město?“ I když tam Martin už byl, souhlasil, že mě do Osla vezme. Jupí!
„Jéé, ono nasněžilo! :)“ volá nadšeně Mamka od okna. „To bude parádní výlet,“ kmitá mi hlavou. Sněhová mapa na kopcích ukazuje litt snø (trocha sněhu), na co návleky. Druhý podvlíkačky si taky brát nebudu, večer si v chatě zatopíme. Masíčko je naložené, už teď se mi při pomyšlení na večerní grilování sbíhají sliny.
Prázdný autobus, jen my dva a řidič. Sedím na přední sedačce, na klíně mapu a vyhlížím, kde zastavit. Cedule s názvy vesnic nepomáhají, jelikož tu žádné nejsou. Ani cedule, ani vesnice. „Tady!“ jásám nadšeně nad svým umem a řidič staví na blikačky u polňačky. Na polích leží poprašek sněhu a s kopců se valí dolů mlha. Doufám, že jsem to trefil správně, prvních několik metrů to potvrzuje. Taky potvrzuje, že jsme to přehnali s počtem vrstev. Na kraji kopce jde dolů mikina, o kus výš podvlíkačky.
Pohádku O dvanácti měsíčkách zná každý. Ale že ti čiperní dědulové opravdu existují, to jsem opravdu netušila! Maruška si mohla natrhat jahody v půlce prosince, tak proč to nezkusit taky. Mně se ovšem zastesklo ne po jahodách, ale po borůvkách, protože Taťka o nich už od srpna básní. Prý jich tady je spoustu…
Losi jsou pěkná zvířátka a rádi matou své okolí falešnými stopami či úhybnými manévry. Zvláště, když se zase po měsíci a týdnu odloučení opět setkají daleko na severu. Jó, když se potkaj dva losi, tak se radost násosí. Abychom vás trochu zasvětili do kontextu, středa byla v duchu dlouhého cestování a nekonečných čekaček mezi vlaky, autobusem, letadlem a zase autobusem. S čtyřiadvacetikilovým miláčkem na zádech a pětikilovým drobečkem na břiše ale bylo pěkně veselo.
Ano, ano, vím, že si dávám se zápisem pěkně na čas. Ale to víte, konec půlsemestru… Ke včerejší půlnoci jsem měl dvě dedlajny – každá znamenala odevzdat rešerši na zadané téma v rozsahu 10-15 stránek. A věřte, že rozebrat jednostránkové téma na 10 stran, ozdrojovat to, udělat k tomu vektorové obrázky a ještě to celé psát v angličtině, to už chvilku zabere.
Takže včera ve 22:35 jsem odevzdal druhou rešerši. Hodinu a půl před dedlajnou 🙂 Mám ze sebe radost – původně jsem chtěl zrecyklovat bakalářku, ale vzhledem k tomu, že většinu referencí jsem měl českých, rozhodl jsem se předevčírem pro změnu tématu. Strávil jsem odpoledne v knihovně a v součtu za nějakých 20 hodin bylo hotovo 🙂 Na to, že normálně napíšu za jeden den max. 2 stránky, je tohle docela příjemná změna.
Už více než týden mám za sebou zkoušku z norštiny 🙂 Jsem tak chytřejší a znalejší než vy a můžu vás poučovat! (jestli ovšem chcete). Říká se, že naučíte-li se norsky, domluvíte se i ve Švédsku a Dánsku. Protože zatímco Nor se domluví s oběma, Dán bavící se se Švédem se občas musí přepnout do angličtiny.