Nevěř Téčku, důvěřuj ovcím

Ten povznášející pocit, když se ráno probudíte, vykouknete ze stanu a máte úchvatný výhled na krajinu, ze které vítr přes noc odfoukal mraky. Ten pocit, když je pak je celý den krásně teplo, že se můžete natáhnout na kámen a kochat se.  Za ty chvíle mokrých bot, zmrzlých prstů a nepohodlí to stojí.

IMG_2332.JPG

Dvoudenní výlet do Bergsdalenu

trasa

Sobota 19.9.

Nízká oblačnost si zahrává s našimi plány jako vždycky. Stává se již takovým koloritem našich výletů, že první den nevidíme nic, než mlhu. Volíme proto variantu údolí. Modrého údolí. Borůvky jsou tu všude, kam se podíváš! Takhle zase nikam nedojdeme! Drobný déšť a rozbahněná cestička nám ztěžují stoupání, cestička se postupně zužuje. Už dlouho jsme neviděli žádné červené T, nejspíš někde odbočilo. Směr máme ale dobrý, a tak dál sledujeme naši ovčí stezku. Když nevíš coby, následuj ovci.

IMG_2311.JPG

To, co se zpočátku zdálo jako dobrý nápad (ovce přece k pohybu používá své instinkty a dovede se pohybovat v horách, že), se po pár horolezeckých úsecích po mokrých skalách s totálně nacucaným mechem změnilo v proklínání ovčího pokolení. Značená stezka je přesně na druhé straně ostrého údolí tohoto potoka, který je ovšem dost široký na to, aby se dal jen tak někde krosnout. Zachránilo nás až jedno silné sněhové pole, po kterém jsme se mohli vrátit zpět na správnou stranu. Sněhu je tu celkově stále poměrně dost, na to, že je podzim a nový sníh ještě nenapadl.

IMG_2308.JPG

U chatičky Høgabu jsme poměrně brzy a nechce se nám tam zůstávat, škrábeme se tedy na hřeben nad jezerem. Místo výhledu nás čeká silný vátr, mrholení a mlha. Začínáme toho mít oba dneska docela dost a jakmile se rýsuje místo na stan, jásáme. Takhle rovné a měkké, u jezírka, v závětří a ještě k tomu na kopci, s jistě krásným výhledem, jsme už dlouho neměli. Hyn se ukáže!

Neděle 20.9.

Ukázalo se, že naše intuice nekecala. Ráno nás budí podzimní slunce svými měkkými paprsky a modrá obloha. „Zuzi, pojď se honem podívat ven,“ budí mě můj nastávající. Z vyhřátého spacáku se mi zrovna dvakrát nechce, ale na sluníčko slyším, to jo. „Jééé!“

IMG_2317.JPG

Rychle se oblékám, beru foťák a nadšeně koukám do dáli. Ledový vítr mi rozfoukává vlasy a mrazí mě na prstech. Slunce mě šimrá na tvářích a za okamžik kouzlí široký úsměv. Každou chvíli musím vzlétnout štěstím. A nebo zmrznu a odkutálím se jako ledová kroupa. Rychle zpátky do stanu!

IMG_2326.JPG

IMG_2335.JPG

Jde se nám krásně. Vítr pomalu slábne a v kombinaci s chůzí je nám za chvíli opravdu teplo. Bunda dolů. Mikina dolů. Šusťáky pryč. Ohrnout rukávy! To už tu dlouho nebylo. V kontrastu s naším téměř letním oblečení se objevuje zamrzlé jezírko. V noci asi opravdu byla zima a navíc je to tady tak trochu mrazová kotlina.

IMG_2344.JPG

A začíná série kochánek, vylehávání a vyhřívání se na kamenech. Jsme tu úplně sami a všude kolem nás se rozprostírají hory, kam jen oko dohlédne. Horská údolí jsou krásně zelená, jezera se třpytí, nemusíme se ničím stresovat. Kameny jsou hladké a navozují dojem bezstarostnosti.

IMG_2338.JPG

Stezka vede přes ledový splaz. Hodně prudký a zmrzlý, takže není nejlepší nápad ho traverzovat. Sklouznutí dolů by bylo příliš dlouhé, příliš prudké a příliš bolestivé. A pro mě, ač se snažím své trauma z prudkých ledových kopců překonat, by tohle už byl přeci jen příliš velký risk. Opět scházíme ze značené trasy, ovšem tentokrát záměrně. Navíc, máme mapu.

IMG_2372.JPG

Klesání je poměrně prudké a náročné, ovšem díky pěknému počasí nám to ani nepřijde. Pořád máme na očích jezero, ke kterému jsme to chtěli i podle původního plánu střihnout, a tak nás oči vedou, kam potřebujeme.

IMG_2373.JPG

Jezero není jezero, ale přehrada. A pod přehradou je série vodopádů. První dva jsou opravdu mohutné, třetí se najednou kdesi ztratí a korytem teče jen zlomek vody. Kam se asi ztratil? Jak to udělali? Že by tam měli podzemní koryto, kterým vodu odvádějí jinam? Nejspíš jo. Otázky nad vodopádí zradou rychle mizí v dáli, nacházíme totiž borůvkový poklad. Obří hustě rostoucí borůvky tu prostě nemůžeme nechat! Ještěže jsme vzali prázdnou láhev a máme krabičku od snídaně.

IMG_2378.JPG

Byl to krásný pohodový výlet. A navíc, máme borůvky. Co víc si přát?

Jedna myšlenka na “Nevěř Téčku, důvěřuj ovcím”

  1. WONDERFUL!!
    Všechno sleduju a tiše závidím! Zážitek nemusí být krásný, hlavně když je silný! No a když je ještě k tomu krásný, tak se stává nezapomenutelným …

Napsat komentář