Sobota 31. 8. 2013
Včera jsem na ten plakát koukal jak tele na nová vrata. Jak jsem jen mohl zapomenout? Velká událost pro zahraniční studenty – ukázka kulinářského umění jednotlivých států. Samozřejmě z místních surovin, takže kdo od Indů čekal kuře Vindaloo a od Číňanů nudle s hůlkami, trochu se přepočítal.
Co ale udělat za českou klasiku? Chutnou, ale přesto levnou a jednoduchou na přípravu? Nezastírám, že jsem se inspiroval na Jamboree a volba padla na bramboráky se zelím. Struhadlo tu máme sice jen jemné, ale muselo to stačit.
Přes den jsem se šel ještě na chvilku projít do lesa s učením, nakonec jsem skončil u focení všeho možného a u sběru posledních borůvek a brusinek v okolí Gjøviku. Jen na to učení nějak nedošlo 🙂 Objevil jsem nové cesty na běhání v okolí Øverbygdy (směrem na jih odsud), tak to půjdu zítra vyzkoušet.
Po návratu se pouštím do vaření. Mám asi 2 kila brambor, ale i na tom mikrostruhadle jdou nastrouhat rychle. S láskou vzpomínám na kuchyňského robota, kde je mu asi konec? Šup – vajíčka, mouku, mléko, sůl, česnek a spoooooustu majoránky. Za chvilku už můžu smažit. Patnáct placek za slabou hodinku, to celkem ujde, ne?
Na terase v druhém patře už se začínají scházet lidi a nosit na stůl. Objevuje se tu mnoho sladkých jídel, taky hodně vaječných (vzpomněl jsem si na pohádku Tajemství staré bambitky :D), ale i poctivá večeře (Currywurst, zapečené papriky v rýži, pikantní kuřecí křidýlka, preclíky, nějaké fazole a pod.). Ráno budou zase fronty na záchody 😀 Bavím se s pár lidma – Němcem, Íráncem (mimochodem fakt cool oblek i háro) nebo Číňanem, který byl v Praze a v „Kuana“ (tj. Kutná Hora, kdybyste to nepoznali).
A pak jsem tu objevil ještě jednoho českého doktoranda, který se přesídlil natrvalo. Docela zajímavý rozhovor o norské otevřenosti a politickém systému, který nazývá jako „oil fed communism“. Ještě musím pár věcí ověřit a udělat si na ně vlastní názor, ale mám pocit, že v některých věcech má celkem pravdu. Odcházel jsem až hodně za tmy…