Postřehy z cest – 6. stránka – Zápisník Poseda a Seníka

Začátek zimy v Rondane

… je tady pokračování výletu do Rondane. Jste zvědaví? Čtěte!

Pátek 1. listopadu

Ještě chviličku… však si můžeme trochu přispat, dnešní trasa nebude nikterak dlouhá ani náročná. Vstáváme tedy až kolem sedmé. Christin trochu zdržujeme, neb je ranní ptáče a než jsme se vyhrabali z pelíšku, už byla sbalená. Ale co už, upozorňovali jsme jí na to.

Ranní obloha vypadá slibně, po probuzení sice ještě lehce posněhávalo, ale teď, když se vydáváme na další cestu, to vypadá, že se vyjasní. A taky že jo! Krajina dýchá téměř vánoční atmosférou, pláně jsou pokryty bílým prašanem, který se třpytí v právě vykukujícím sluníčku. A hle, mraky jsou pryč úplně! No to je nádhera! Ještěže nemusíme nikam spěchat, a tak na každém kroku zastavujeme a kocháme se. Zmrzlé stromky, nekonečné pláně, zasněžené vrcholky hor a vyhřívání se pod zimními paprsky.

Pokračování textu Začátek zimy v Rondane

Konec podzimu v Rondane

Středa 30. října

Dnes vyrážíme na zlatý hřeb Zuzčiny návštěvy – do národního parku Rondane, nejstaršího norského NP. V průvodci se o něm můžete dočíst, že „je tento nádherný kus země jednou z nejpopulárnějších turistických oblastí,“ naštěstí pro nás pouze v létě. Část parku „se nachází ve vysokohorské zóně alpinského charakteru,“ což v Norsku není úplně obvyklé, protože většina hor je zde ledovcového původu. „Skály (a nejen ty, pozn. autora) jsou porostlé převážně lišejníky a jen v nižších oblastech charakteristickou břízou a rašeliništní vegetací.“ A navíc tam žijou sobi a losi, bohužel pro nás hlavně v létě.

Pokračování textu Konec podzimu v Rondane

Návštěva Osla

Sotva nám uschly pohorky z úterního mokrého a krátkého výletu, už jsme byli jako na trní, kam zase vyrazíme. A protože Vám tady nemusíme vyžvanit úplně všechno, brusinkový výlet ze čtvrtka na pátek si necháme pro sebe (ovšem na fotky se podívat můžete). Pátek byl sice pracovní, ale víkend zase lákal k nějakému výletu. Tož, kam vyrazíme? „Docela ráda bych se podívala do Osla, jaká by to byla návštěva Norska, kdyby člověk nenavštívil i hlavní město?“ I když tam Martin už byl, souhlasil, že mě do Osla vezme. Jupí!

Pokračování textu Návštěva Osla

Výlet krátký a mokrý

Úterý 22. 10. 2013

„Jéé, ono nasněžilo! :)“ volá nadšeně Mamka od okna. „To bude parádní výlet,“ kmitá mi hlavou. Sněhová mapa na kopcích ukazuje litt snø (trocha sněhu), na co návleky. Druhý podvlíkačky si taky brát nebudu, večer si v chatě zatopíme. Masíčko je naložené, už teď se mi při pomyšlení na večerní grilování sbíhají sliny.

Prázdný autobus, jen my dva a řidič. Sedím na přední sedačce, na klíně mapu a vyhlížím, kde zastavit. Cedule s názvy vesnic nepomáhají, jelikož tu žádné nejsou. Ani cedule, ani vesnice. „Tady!“ jásám nadšeně nad svým umem a řidič staví na blikačky u polňačky. Na polích leží poprašek sněhu a s kopců se valí dolů mlha. Doufám, že jsem to trefil správně, prvních několik metrů to potvrzuje. Taky potvrzuje, že jsme to přehnali s počtem vrstev. Na kraji kopce jde dolů mikina, o kus výš podvlíkačky.

Pokračování textu Výlet krátký a mokrý

Zase shledání

Losi jsou pěkná zvířátka a rádi matou své okolí falešnými stopami či úhybnými manévry. Zvláště, když se zase po měsíci a týdnu odloučení opět setkají daleko na severu. Jó, když se potkaj dva losi, tak se radost násosí. Abychom vás trochu zasvětili do kontextu, středa byla v duchu dlouhého cestování a nekonečných čekaček mezi vlaky, autobusem, letadlem a zase autobusem. S čtyřiadvacetikilovým miláčkem na zádech a pětikilovým drobečkem na břiše ale bylo pěkně veselo.

Pokračování textu Zase shledání

Galdhøpiggen (2469 m)

Milý deníčku,
tento víkend jsem změnil historii. Tedy alespoň tu svou Posunul jsem nejvyšší navštívené místo na 2469m. Na nejvyšší vrchol severní Evropy, horu Galdhøpiggen v pohoří Jotunheimen. Ale pěkně popořádku.

Pokračování textu Galdhøpiggen (2469 m)

Huldreheimen 2/2

Neděle 8. 9. 2013

Budík: 7:30
Ranní program: koupání v jezírku, pěkně na sluníčku
Snídaně: jáhly s jablky
Odchod: před jedenáctou
Cíl: vidět losa!

Z Kittilbu je to kousek po silnici a potom hurá na sotva znatelnou stezičku přes mokřady. Našlapujeme opatrně, nesmíme losa vyrušit! Je to sice blbá kráva, ale stejně. Zatím jsme neviděli jiná větší zvířata než ovce a pár krav.

Cesta stoupá i na místní poměry strmě nahoru. Už se dostavuje vlna hladu, nahoře si dáme aspoň svačinku. Je to kopec Obleikhaugen (984 m), podle mapy bez výhledu. Ale jako milé překvapení čeká nahoře rozhledna. Rozhodnutí uspíšit oběd a najíst se na pěkném místě je nasnadě. Chlebíček, brunosteček, tofíčko, salátek… A taky jsme tam potkali dva losy:

Pokračování textu Huldreheimen 2/2

Huldreheimen 1/2

Pátek 6. 9. 2013

Práci do školy jsem včera nestihl dopsat, musím to zvládnout dneska. Na přednášku se hold podívám ze záznamu, co se dá dělat. Trávím u počítače celé dopoledne i odpoledne. Zuzka mezitím připravila oběd a začala balit jídlo na cestu. Vzhledem k frekvenci autobusových spojů musíme ten jediný večerní stihnout.

Jako vždycky balím během posledních 20 minut. Máme všechno? A vůbec, co nemáme, to nepotřebujeme. Poprvé za svůj pobyt využívám městské dopravy. Ale proč ne? V kraji Oppland je stejně jako v celém Norsku zónový systém, takže cena od kolejí je stejná jako od nádraží.

Pokračování textu Huldreheimen 1/2

Mæhlumsetra

Sobota 24. 8. 2013

Ještě pět kilometrů. Vidina teplého jídla a čistých nohou mě žene vpřed. Mysl usíná a nohy pořád šlapou, jedna vedle druhé. Kámen, bláto, mech, mech, voda, bláto, … pořád dokola. Přestávám věřit, že tam dojdeme. Měli jsme si ušetřit tu blbou zacházku na ten blbej kopec, ze kterýho stejně bylo prd vidět! Ušetřili bychom si tak dobrých 12 km.

Když jsme ráno vyráželi, vůbec to tak nevypadalo. Za to může to nezvyklé měřítko – na mapě 1:100 000 se to nezdá tak daleko. Byli jsme nadšení, jak nám to pěkně šlape, když jsme za necelé 2 hodiny od výstupu z vlaku stanuli na Glåmhaugenu. Ale jak kilometry přibývaly, tempo klesalo a počet zastávek se zvyšoval.

Pokračování textu Mæhlumsetra

Bær-tur

Úterý 20. 8. 2013

Úterky mám v rozvrhu volno. To znamená, že budu zkoušet vyrážet na celý den na výlet, ať už s učením, nebo bez. Teď ještě žádné učení nemám Ani mně, ani Christin ještě nezačala škola, plán byl jasný. Nedaleko od Gjøviku má místní spolek DNT samoobslužnou chatičku, to se musí prozkoumat! Na mapě k ní není značená žádná cesta, ale je to jen taková mapa-nemapa sebraná v infocentru.

Pokračování textu Bær-tur