Protože jsou norské turistické mapy hrozně drahé, může se občas hodit vytisknout si je svépomocí. Norský Kartverket zprovoznil aplikaci, která usnadní tisk map v měřítkách 1:25000 a 1:50000.
Najdete ji zde: http://www.norgeskart.no/turkart/
Archiv autora: Kulda
Zpět na místo činu – Huldreheimen
„Nééé, to už je deset?!“
„Hm, tak to asi to Rondane už nestihnem. Tak co kdybychom vyrazili do Huldreheimenu, třeba na Skjellbreidhyttu?“
Ranní trable se sněhem a ledem
Sníh v pondělí: „To máme krásné pondělí, že bych spadnul?“
Teplota v úterý: „Toho sněhu včera napadlo nějak moc, asi ho trochu zredukuju.“
Sníh ve středu: „No co, led taky dobrej.“
Teplata odpovídá. „Ještě je ho málo, přidám pár zakolísání.“
A tak stojím dnes ráno u auta, chtíc odložit si věci do kufru a odjet. Zámek kufru zamrznul. No tak je hodím na sedačku. Dveře rovněž nejdou otevřít. Po značném úsilí (co nejde silou, to jde ještě větší silou) povolují dveře u spolujezdce, a z vnitřku už se mi daří zbylé dveře otevřít. Rozmrazovač zámků uvolňuje stěrače a po čtvrthodině úporného rozbíjení ledu na skle konečně vyrážím na ledovou skluzavku do práce 🙂
Ani driftovat nejde. Ruční brzda zamrzla taky.
Road-trip do Bergenu
„Pravej přední bliká!“ „Pravej zadní bliká!“ „Levej přední bliká!“ „Levej zadní bliká!“ „Světla svítí!“ „Stěrače stírají!“
Ano, ano, před každou delší cestou je třeba provést prohlídku vozidla. Před půlroční cestou prohlídku veskrze důkladnou. Podrobit jej technické kontrole, opravit reznoucí karoserii, přezout kola (protože příští týden se už má ochladit) a tak dále, a tak podobně.
Ani při sebedůkladnější kontrole se nepodaří vychytat všechny mouchy a plody své špatně odvedené práce tak budu sklízet ještě další tři měsíce. Nefungující klimatizace mě, pravda, v severských krajích příliš trápit nemusí, kdežto poruchové ABS a ošoupané gumičky stěračů by zasloužily dát do kupy. A jelikož jsou norské servisy drahé, budu to muset buď opravit sám, nebo se s tím do prosince smířit. Začínám tušit, která varianta má navrch.
Odpočinek v Borjomi
Po sestupu z hor jsme si dopřáli tři dny odpočinku a mastňácké turistiky v lázeňském městě Borjomi a jeho okolí. Navázali jsme nové kontakty, ochutnali dobroty gruzínské kuchyně a vůbec se měli fajn.
V pralese s opicí a koňmi
V našem posledním vyprávění jsme skončili kousek před Charagauli – městem, kde jsme si chtěli zařídit povolenku do národního parku Borjomi-Charagauli. Na místě se sice ukázalo, že o státním svátku Panny Marie to nepůjde, ale i tak se nám Maruška dostala dost pod kůži. Až moc. Ale přemluvili jsme rangery, aby nás pustili nás dovnitř i bez potřebného dokumentu. Znáte to, kouzlo osobnosti 🙂
V pralese, vedoucím vzhůru nad mraky, jsme byli pronásledováni malou opicí a teprve když jsme se jí zbavili, potkali jsme divoké koně. Sluneční paprsky na hřebeni Malého Kavkazu vynahradily veškeré útrapy dvoukilometrového stoupání. Čtěte dále!
Manganové město
V pokračování zápisků si přečtete o našem výletu do Čiatury, města, kde se léta těžil mangan. Díky své poloze v hlubokém údolí je protkané sítí lanovek, které jezdí nepřetržitě od 50. let. A právě lanovky nás zlákaly k návštěvě ohoto zapadlého městečka.
Gruzie: Na samém začátku
Cesta na východ. Hory. Jiná kultura. Nedotčená příroda. Pozůstatky Sovětského svazu. To všechno a mnohé další nás lákalo již dlouho před samotnou cestou. Původní plán byl procestovat Evropu až do Gruzie a Arménie, ale práce nám nakonec dovolila jen dva týdny. Po dlouhých úvahách rozhodnutí padlo na Gruzii.
Hurá, máme destinaci! A teď se vrhnout na plánování. Žádné velké se tedy nekonalo, ale ve vlnách se nám podařilo zařídit vše potřebné…
Novinky na blogu
Sice už nejsem v Norsku, ale blog ještě neumřel. Občas se tu objeví zápisek z nějaké menší či větší akce, nepřestávejte tedy sledovat, co se děje!
Pro ty, které nebaví kontrolovat aktivitu na webu doporučuju RSS feed. Již brzy se můžete těšit na zápisek ze zimního tábora v Beskydech a na knižní vydání zápisků z Norska.
Zpátky doma
Úterý 17. prosince 2013
A je to tady! Konečně ten den nastal! Nasednu do autobusu, odjedu na letiště a už o mně Gjøvik neuslyší. Jak jednoduché, že? Kdyby tu nebylo jedno veliké jenže… Copak se dají takhle spláchnout čtyři měsíce života?
Na jednu stranu se hrozně těším domů. Ale na tu druhou nemůžu zapřít, že se mi v Norsku opravdu líbilo a nejradši bych ostatní importoval sem. Co jsem tady nachodil a naběhal kilometrů, co východů a západů slunce jsem tu viděl… A věřte nebo ne, za celou dobu jsem nepotkal žádného vyloženě nepříjemného Nora nebo Norku. Žádní zapšklí důchodci, kterých je celé Brno a kteří vám svoji ZTP kartičkou div že nepřerazí nos.