V Norsku mají ropu, to ví každý. A že existují ropné plošiny v moři, o tom už jste taky nejspíš slyšeli. A že to nejsou zrovna malé stavby? My jsme se o jejich velikosti přesvědčili. A taky jsme se přesvědčili o tom, že těžba nijak extra nenarušuje panorama, alespoň ne tady.
Kousek od Bergenu je souostroví Øygarden, které bylo v minulosti zejména rybářskou komunitou. Typické pro tuto oblast bylo, že osady stály buď na východní straně ostrůvků nebo tam, kde byly před větrem a vlnami oceánu chráněny jiným ostrůvkem. V těchto „závětrných“ vodách také byly vhodnější podmínky pro lov ryb, tedy pro přežití. Byl to tvrdý život a jediné spojení s pevninou bylo po vodě.
Dnes je situace jiná. Souostroví je nyní centrem těžby ropy a zemního plynu a s pevninou je propojeno mosty. Jelikož jsou ostrůvy z historického, geologického i technické hlediska zajímavé, v polovině září jsme se tam v rámci odpočinkového víkendu vydali.
Všude jsou kameny. A ty tvoří jakousi podivnou rovinu. Tedy, alespoň z dálky. Na druhý, podrobnější pohled, už to zas taková rovinka není. Rozhodně ne z pohledu chůze. Ostrůvek za ostrůvkem, kopec za kopcem, odhalené kamenné pláně ukrývajísí tu jezírko, tu vřes, tu zátoku s červenými båthus. (Mimochodem, v těchto tradičních osadách byly obytné domy vždy bílé a domy pro lodě vždy červené. Proč? neptejte se. Prostě to tak bylo.)
„Jé, tady je ten CCB terminál. A ta ropná plošina, dívej!“ Odbočujeme ke gigantické industriální zóně a já vybíhám, abych si toho obra vyfotila. Udělala jsem ale velkou chybu, že jsem si stoupla rovnou před vrátnici. Chlapík v žluté vestě vybíhá a chladným tónem mi sděluje, že se tu fotit nesmí. Moje blbost. Když chceš fotku, nelez před sekuriťáka. Asi by to tady stisknutím mé spouště všechno vybouchlo. Ale dobrá, nebudu si stěžovat, jen dělal svoji práci.
Ptáte se, co je to ten Store terminál a proč jsem se chtěla kouknout? Je to totiž jedno z klíčových míst v řetězci norského ropného a plynového průmyslu. Asi 65 km severozápadně od Bergenu, skoro 2km pod hladinou a mořským dnem dohromady se nachází obrovské ropné a plynové pole Troll, kde se jen tak vznáší 40 % zásob zemního plynu z celého norského kontinentálního šelfu a taky významné množství ropy. Kromě tohoto gigantického drobečka je zde ale také spousta dalších, ze kterých tečou velké objemy civilizacedárných surovin. No jo, ale kam s takovým množstvím vytěžených surovin? Právě na to jsou tady ropné a plynové terminály, které slouží jako zásobárny, servisní i obchodní centra! A jedním z nich je i Store terminalen. Tož tak.
No nic, jedeme dál a radši si uděláme výlet na samém konci souostroví. Hellesøy – náš cíl slibuje malebný okruh kolem pobřeží. A je opravdu o co stát! Divoké moře omývající kameny, dramatické mraky, ohnivé vykukující paprsky večerního slunce a maják navozují tu správnou severskou atmosféru. Chladný vítr nám fouká do tváří a hraje si s vlnkami tříštícími se o útesy.
Musím si vykoupat nohy. Musím si vykoupat nohy. Musím si vykoupat nohy. Tak dlouho o tom básním, až mě Martin povzbudí, že to mám opravdu udělat. Všimli jste si někdy, že na kamenech těsně u moře bývá takový podivný bílý povlak?
Prozkoumali jste ho někdy? My jsme byli zvědaví, my ano. A zjistili jsme, že to jsou vyvíjející se mušle, připláclé na kámen a v různém stadiu života.
V malých lagunkách mezi kameny dokonce nacházíme mušle bez schránek. Jsou to takoví hnusní kulatí slimáci. Zajímavé, nikdy jsem o mušlích takto nepřemýšlela.
Původně jsme chtěli na ostrůvcích přespat. Ale jsme líní. Strašně líní. Zejména líní na hledání místa na stan. Radši to tedy balíme a po teplé večeři uprostřed vřesoviště vyrážíme směrem k domovou.
Teda 2 nové články v jednom dni!?!? Klobouček!!